Vzory smluv a podání - aktuální a prověřené

Náhrada mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) 

Mgr. Lenka Pavelková

V prvních 14 kalendářních dnech přísluší zaměstnancům v pracovním poměru nebo zaměstnancům pracujícím na dohodu o pracovní činnosti, případně na dohodu o provedení práce (pokud dosáhli v kalendářním měsíci odměnu vyšší než 10 000 Kč), náhrada mzdy nebo náhrada platu nebo náhrada odměny z dohody, kterou jim poskytuje zaměstnavatel ze svých mzdových prostředků podle pravidel uvedených v zákoníku práce (§ 192­–194 ZP).

Náhrada mzdy nebo platu v prvních 14 dnech

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti je zvláštním druhem náhrady ušlého příjmu zaměstnance, a protože plní obdobnou funkci jako nemocenské z nemocenského pojištění, má též zvláštní právní režim, pokud jde o podmínky vzniku práva na tuto náhradu a na její poskytování a také pokud jde o stanovení její výše.

Náhrada mzdy od zaměstnavatele v prvních dvou týdnech trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény přísluší zaměstnanci, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. Tato náhrada přísluší však pouze za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které mu jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského.

Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem.

Nemocenské od 15. kalendářního dne

Od 15. kalendářního dne jsou zaměstnanci při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě zajištěni nemocenským, které poskytuje a vyplácí příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, a to za kalendářní dny.

Právo na náhradu mzdy

Aby zaměstnanci vzniklo právo na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě, musí být ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény splněny podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění, což z hlediska náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě znamená:

• uznání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény;
• splnění podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění v den vzniku DPN (karantény). Přitom splnění podmínek pojištění se zkoumá vždy jen k tomu pojištěnému zaměstnání, z něhož má být náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě poskytována.

Právo na výplatu náhrady mzdy je podmíněno:

• trváním pracovního poměru – ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského;
• tím, že dočasnou pracovní neschopnost si zaměstnanec nepřivodil úmyslně.

Výše náhrady mzdy – redukce

V § 192 odst. 2 ZP je stanoven postup výpočtu náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě, který je obdobný postupu při stanovení denní výše nemocenského. Zaměstnavatel nejprve standardním způsobem zjistí průměrný výdělek zaměstnance podle § 351 a násl. ZP. Průměrný výdělek zaměstnance se zjistí jako jeho průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1 ZP). Ten je však třeba dále upravit obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění [ § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění] – tedy pomocí tří redukčních hranic. Ty jsou stanoveny pro příslušný kalendářní rok pro účely nemocenského pojištění a jejich výši vždy od 1. ledna příslušného kalendářního roku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením (§ 22 ZNP) s tím, že pro účely náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě se tyto „denní“ redukční hranice převedou na hodinové tak, že se vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. V jejich rámci se pak již provede redukce zjištěného průměrného hodinového výdělku zaměstnance způsobem stanoveným v § 21 odst. 1 písm. a) ZNP. Po provedené redukci průměrného hodinového výdělku se zaměstnanci poskytne při trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény 60 % takto redukovaného hodinového výdělku, který se vynásobí počtem hodin neodpracovaných zaměstnancem z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény v období prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.

Nemocenské náleží zaměstnanci od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény pojištěnce.

Zvýšení náhrady

Zaměstnavatel má možnost poskytnout zaměstnanci v dohodnuté nebo vnitřním předpisem stanovené výši náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo při karanténě ve vyšší částce, než stanoví § 192 odst. 2 ZP. Výše náhrady mzdy připadající na 1 hodinu však nesmí převýšit průměrný hodinový výdělek zaměstnance. I v tomto případě platí obecné pravidlo, podle něhož náhrada mzdy nebo platu zaměstnance při překážkách v práci nemůže přesáhnout to, co zaměstnanci v důsledku překážky v práci na mzdě nebo platu uchází. Náhrada mzdy nebo platu poskytovaná namísto nemocenského je osvobozena od daně z příjmu a nezahrnuje se do základu pro pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, avšak jen tehdy, byla-li její výše stanovena postupem podle § 192 odst. 1 a 2 ZP. Přesahuje-li výše náhrady výši stanovenou podle uvedeného zákonného ustanovení, nebo je-li náhrada poskytnuta i během karenční doby, podléhá taková „nadstandardní“ náhrada nebo její část odvodu pojistného a není již osvobozena od daně z příjmu ze závislé činnosti.

Možnost odchýlení se od ZP

Je třeba zdůraznit, že od ustanovení obsažených v § 192 odst. 1 až 4 ZP se nelze v žádném případě odchýlit. To ovšem neplatí ohledně § 192 odst. 5, v němž se zaměstnavateli přiznává oprávnění (nikoli tedy ukládá povinnost), a to postihnout svého zaměstnance snížením nebo neposkytnutím náhrady mzdy nebo platu, porušil-li v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek, a to podle závažnosti tohoto porušení. Aby bylo zabráněno dvojímu trestání za tentýž skutek, nesmí být náhrada mzdy nebo platu snížena nebo neposkytnuta zaměstnanci, pokud mu byla dána pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce zvlášť hrubým způsobem výpověď podle § 52 písm. h) ZP.

Kontrola zaměstnance dočasně neschopného konat práci

Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce (§ 301a ZP), pokud jde o povinnost stanovenou v § 56 odst. 2 písm. b) ZNP (shodně též stanovenou v § 301a ZP), čili zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.

Režimem dočasně práce neschopného zaměstnance se rozumí stanovení léčebného režimu ošetřujícím lékařem, tj. povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat povolené vycházky, jestliže je léčebný režim nevylučuje. Práce neschopný zaměstnanec může požádat ale též o povolení změny místa pobytu v době své pracovní neschopnosti, jestliže tuto změnu stanovený léčebný režim a zdravotní stav nevylučuje. Změna místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti na dobu delší než 3 kalendářní dny je možná pouze se souhlasem ošetřujícího lékaře a okresní správy sociálního zabezpečení (Pražské správy sociálního zabezpečení). Ke změně místa pobytu do ciziny je nutný předchozí písemný souhlas České správy sociálního zabezpečení. V prvních 14 kalendářních dnech je pojištěnec povinen oznámit změnu přímo svému zaměstnavateli.

Zaměstnavatel je oprávněn v období, kdy je povinen zaměstnanci poskytovat náhradu mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti, provádět jeho kontrolu, zda dodržuje povinnost vyplývající z režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.

Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti uvedeném výše vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu. Stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit dotyčnému zaměstnanci do vlastních rukou (§ 334 odst. 1 ZP), okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance.

Zaměstnavatel může požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení tohoto režimu. Zaměstnanec musí umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování výše uvedených povinností. Poruší-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti tyto povinnosti, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout. Postih lze uplatnit nejen ode dne, v němž k porušení povinností došlo nebo kdy je zaměstnavatel zjistil nebo se o něm dověděl, ale též například za celé období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, tedy i zpětně.

Kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce zaměstnavatel provádět sám nemusí, neboť zákon o nemocenském pojištění v § 65 odst. 2 písm. a) ZNP mu umožňuje u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení podat podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, zda pojištěnec dodržuje režim, a tento orgán je povinen do 7 dnů od obdržení žádosti kontrolu provést a o jejím výsledku žadatele neprodleně informovat.

Možnosti zaměstnavatelů v oblasti kontroly

Kontrolovat lze ze strany zaměstnavatele pouze to, zda se zaměstnanec zdržuje v místě pobytu a zda dodržuje dobu a rozsah povolených vycházek. Zaměstnanec podle zákona o nemocenském pojištění nemá ale s ohledem na ústavní ochranu obydlí povinnost vpustit zástupce zaměstnavatele do svého bytu nebo domu, je však ze zákona povinen poskytnout kontrolujícímu nezbytnou součinnost k provedení kontroly.

Výše redukčních hranic pro rok 2020

Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 270/2019 Sb. byla s účinností od 1. ledna 2020 vyhlášena nová výše redukčních hranic („RH“) pro úpravu denního vyměřovacího základu („DVZ“), které pro rok 2020 činí:

• první redukční hranice – 1 162 Kč,
• druhá redukční hranice – 1 742 Kč,
• třetí redukční hranice –  3 484 Kč. 
• RH pro zjištění DVZ v nemocenském pojištění jsou výchozím podkladem pro stanovení RH pro výpočet náhrady mzdy nebo platu, která náleží v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény podle § 192 ZP. Pro uvedené účely se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná RH stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Takto vypočteny činí upravené redukční hranice v roce 2020: 

• první upravená redukční hranice – 203,35 Kč,
• druhá upravená redukční hranice – 304,85 Kč,
• třetí upravená redukční hranice – 609,70 Kč.

Související vzory si můžete zakoupit ZDE:

• Vnitřní předpis zaměstnavatele o poskytování náhrady při dočasné pracovní neschopnosti
• Vnitřní předpis zaměstnavatele o postupu při provádění kontrol dodržování stanoveného režimu dočasně práceneschopného zaměstnance v době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti
• Dohoda o výkonu práce z domu
• Dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací o částečné nezaměstnanosti