Vzorové dokumenty, smlouvy a formuláře ke stažení

Vzory smluv a podání - aktuální a prověřené

Uzavření pracovní smlouvy

Pracovní smlouva je dvoustranný právní akt (právní jednání) a musí být uzavřena písemně; totéž platí o změně pracovní smlouvy a o odstoupení od ní.

Pracovní poměr se zakládá ve většině případů pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. K založení pracovního poměru může dojít i jmenováním na vedoucí pracovní místo, typicky se jedná o vedoucí funkce ve veřejném sektoru, např. organizačních složkách státu. V ostatních případech (soukromá sféra) je nutné založit pracovní poměr vždy pracovní smlouvou, a to i tam, kde by vznik pracovního poměru mohl být lidově vázán na jmenování (např. jmenování do funkce ředitele s. r. o. – i v tomto případě musí vedle jmenovacího dekretu zaměstnanec obdržet také pracovní smlouvu.

Pokud nebude pracovní smlouva uzavřena písemně, bude neplatná. Jde o tzv. neplatnost relativní, tedy smlouva bude platná do doby, než se některá smluvní strana neplatnosti smlouvy dovolá. Zákoník práce ale připouští, aby smluvní strany tuto vadu dodatečně odstranily, a to s účinky ex tunc, tzn. od počátku. Smluvní strany tedy mohou uzavřít pracovní smlouvu písemně i později, čímž se bude mít od počátku za to, že pracovní smlouva byla uzavřena písemně.

Jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec musí obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy. Z praktických důvodů lze doporučit vyhotovit pracovní smlouvu ve třech vyhotoveních, třetí se předá příslušné okresní (obvodní) správě sociálního zabezpečení spolu s přihláškou zaměstnance k sociálnímu pojištění.

Podstatné náležitosti pracovní smlouvy

Pracovní smlouva musí vždy obsahovat minimálně ujednání o:

  • druhu práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
    • Sjednaný druh práce by měl stručně a výstižně vyjadřovat popis práce, kterou bude zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat. Strany si přitom mohou sjednat více druhů práce.
    • Druh práce by proto měl být dostatečně široký, ale na druhou stranu i dostatečně konkrétní.
    • Správné vymezení druhu práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, je podstatné, neboť právě a jen tuto práci je zaměstnanec povinen vykonávat a zaměstnavatel není oprávněn po zaměstnanci požadovat výkon jiné činnosti, než která byla v pracovní smlouvě sjednána.
  • místu nebo místech výkonu práce,
    • Místem výkonu práce je takové místo, v němž zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává zpravidla práci podle pracovní smlouvy.
    • Ideálním vymezením místa výkonu práce se vzhledem k většině pracovních pozic jeví obec, ve které má zaměstnavatel sídlo.
    • V pracovní smlouvě lze sjednat pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad.
  • dni nástupu do práce.
    • Den nástupu do zaměstnání je obligatorní součástí pracovní smlouvy. Pokud by v pracovní smlouvě nebyl den uvedený, jednalo by se o neplatné ujednání.

Zaměstnanec nesmí vedle již jednoho existujícího základního pracovněprávního vztahu (např. pracovního poměru) uzavřít se zaměstnavatelem smlouvu (např. dohodou o provedení práce), podle které by pro zaměstnavatele měl vykonávat práce, které by byly stejně druhově vymezeny jako práce v původní pracovní smlouvě.

Pracovní poměr může vzniknout v určitých případech i bez pracovní smlouvy ještě přede dnem určeným v pracovní smlouvě jako den nástupu do zaměstnání. Typicky jde o situaci, kdy si zaměstnavatel pozve zaměstnance na „vstupní školení” ještě přede dnem nástupu do zaměstnání. Pokud by zaměstnanec odváděl práci, resp. plnil úkoly zaměstnavatele (mezi ty se počítá i účast na vzdělávacím či kvalifikačním školení) a bylo by možné dovodit základní znaky pracovněprávního vztahu, pak mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem existuje základní pracovněprávní vztah bez ohledu na neexistenci pracovní smlouvy (není-li pracovní smlouva písemně, zakládá se jí pracovní poměr i v situaci, kdy zaměstnavatel začal přidělovat práci nebo zaměstnanec začal pracovat).

Další ujednání

Lze zejména doporučit sjednání následujících náležitostí:

1. Informační povinnost

Pracovní smlouva by měla (ale nemusí) obsahovat údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru. Pokud takové údaje neobsahuje, pak je zaměstnavatel povinen o nich zaměstnance písemně informovat nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru.

2. Zkušební doba

Zkušební doba je období určitého vzájemného testování zaměstnance a zaměstnavatele, zda daný zaměstnanec vyhovuje představám zaměstnavatele pro danou práci a naopak. V tomto období mohou jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel zrušit pracovní poměr, a to v podstatě ze dne na den (pozor, nesmí být zaměňováno s okamžitým zrušením pracovního poměru), bez běhu jakékoliv výpovědní doby. Zkušební doba nesmí být delší než:

  • 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru,
  • 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru vedoucího zaměstnance.

3. Délka trvání pracovního poměru

Pracovní poměr může být sjednán na dobu určitou nebo neurčitou. Pracovní poměr se běžně sjednává na dobu neurčitou. Zaměstnanec se však může se zaměstnavatelem dohodnout na trvání pracovního poměru na dobu určitou. Zákoník práce obsahuje specifická pravidla, podle kterých se musí pracovní poměr na dobu určitou řídit:

  • max. v délce tří let,
  • uzavřen max. třikrát, resp. max. dvakrát prodlužován,
  • max. délka trvání PPDU může být devět let.

Maximální sjednaná délka pracovního poměru na dobu určitou nemůže podle obecných pravidel přesáhnout tři roky. Celkové trvání jednoho pracovního poměru devět let.

V případě, že v pracovní smlouvě nebo v jiné dohodě nebyla sjednána doba trvání pracovního poměru, platí, že byl sjednán na dobu neurčitou.

4. Ujednání o odvolatelnosti a možnosti vzdát se vedoucího pracovního místa

S vedoucími zaměstnanci u zaměstnavatelů, kteří nespadají pod zaměstnavatele pracující ve veřejném sektoru je možné v souvislosti se jmenováním do vedoucí funkce sjednat tzv. odvolatelnost. To znamená, že jej v budoucnu bude možné z vedoucího pracovního místa odvolat a vedoucí zaměstnanec se bude moci tohoto pracovního místa vzdát. Sjednání odvolatelnosti nicméně nic nemění na tom, že i v tomto případě pracovní poměr vzniká na základě pracovní smlouvy, ve které bude odvolatelnost sjednána.

5. Ujednání o konkurenční doložce

Konkurenční doložkou se rozumí dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí takové dohody musí být i závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.

6. Další ujednání v pracovní smlouvě

Výše byla podrobněji popsána některá ujednání, která se v praxi v pracovních smlouvách velmi často vyskytují. Výčet samozřejmě není vyčerpávající a záleží jen na smluvních stranách, co vše si v pracovní smlouvě ujednají.

Obsahem pracovní smlouvy v praxi bývají i následující ujednání:

  • ujednání o délce výpovědní doby,
  • práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů,
  • práva zaměstnance při překážkách v práci na straně zaměstnance,
  • délka dovolené na zotavenou,
  • ujednání o výši mzdy,
  • ujednání o délce pracovní doby (sjednání kratší pracovní doby),
  • souhlas zaměstnance s vysíláním na pracovní cesty apod.

 

Vzory pracovní smlouvy ke stažení: