Vzorové dokumenty, smlouvy a formuláře ke stažení

Vzory smluv a podání - aktuální a prověřené

Vyčerpaná dovolená? Řešením může být neplacené volno.

JUDr. Věra Bognárová, Ing. Antonín Daněk

Neplacené volno se nejčastěji čerpá v případech, kdy zaměstnanec nemá dostatek dovolené, kterou potřebuje ke svému odpočinku, delšímu pobytu v zahraničí nebo k péči o děti, například v době školních prázdnin, případně po skončení rodičovské dovolené.

Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na tom, že mu bude poskytnuto pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu. Možnost poskytnout neplacené pracovní volno se vztahuje na všechny zaměstnavatele bez výjimky, neplacené pracovní volno může poskytnout i zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3 ZP, mezi které patří stát a jeho organizační složky, územní samosprávné celky a další zaměstnavatelé v tomto ustanovení uvedení.

Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem

Zákoník práce výslovně možnost sjednání neplaceného pracovního volna neuvádí, možnost pracovní volno poskytnout vyplývá z obecně upravené možnosti postupovat odchylně, uvedené v § 1 odst. 2 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázaná jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Úprava NOZ ohledně možnosti odchylné úpravy se na základě § 4 ZP použije i pro pracovněprávní vztahy. Při sjednání odchylné úpravy práv a povinností v pracovněprávních vztazích je však nutné dodržet zásady upravené v § 4a ZP. Odchylná úprava práv a povinností v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné. K odchylné úpravě v pracovněprávních vztazích může dojít smlouvou, jakož i vnitřním předpisem. K úpravě povinností zaměstnance však může dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Žádný zákaz zákoník práce ohledně možnosti sjednat poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy neobsahuje, ale neobsahuje ani výslovné zmocňovací ustanovení, a to právě s ohledem na shora uváděné ustanovení § 1 odst. 2 NOZ.

Poskytnout neplacené pracovní volno je možné výhradně individuální dohodou sjednanou mezi konkrétním zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jednostranným rozhodnutím zaměstnance nebo zaměstnavatele, ale ani úpravou v kolektivní smlouvě nelze neplacené pracovní volno určit. Tento závěr plyne i z výslovné úpravy obsažené v poslední větě § 4a odst. 2 ZP, protože sjednáním pracovního volna bez náhrady mzdy či platu se mění povinnosti zaměstnance a k úpravě povinností zaměstnance smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Zaměstnanec právo na poskytnutí neplaceného pracovního volna nemá, vždy záleží na tom, zda se žádostí zaměstnance zaměstnavatel vysloví souhlas a sjednají následně dohodu o poskytnutí neplaceného pracovního volna.

Neplacené pracovní volno se zpravidla poskytuje na základě žádosti zaměstnance, který pro důvody na své straně nemůže práci konat. Důvod pro podání žádosti zaměstnance o poskytnutí neplaceného volna není rozhodující vzhledem k tomu, že se nejedná o nárok zaměstnance. Záleží vždy na rozhodnutí zaměstnavatele, zda žádosti o poskytnutí neplaceného volna vyhoví a pokud vyhoví, tak v jakém rozsahu tak učiní.

Vzhledem k tomu, že zákoník práce poskytování neplaceného pracovního volna neupravuje, nejsou stanoveny ani důvody možného poskytnutí pracovního volna a není ani omezena délka takto poskytnutého neplaceného pracovního volna.  Žádost o poskytnutí neplaceného volna může být podána písemně, může být zaměstnavateli sdělena i ústně, a pokud dojde k výslovnému přijetí tohoto návrhu ze strany zaměstnavatele, sjedná se následně vzorová dohoda.

Zaměstnanci nepřísluší mzda ani plat

Z obecně vžitého pojmu “neplaceného pracovní volno“ vyplývá, že po dobu takto poskytnutého pracovního volna zaměstnanci nepřísluší mzda ani plat, protože práci nekoná. Nejedná se ale ani o některou ze zákonem upravených překážek v práci, zaměstnanci proto nepřísluší ani náhrada mzdy nebo platu.

Možné krácení dovolené

Pro účely dovolené se jedná o dobu zameškanou a dlouhodobější poskytnutí neplaceného volna se proto může u zaměstnance projevit i tím, že jeho právo na dovolenou za konkrétní kalendářní rok, bude kráceno. Dovolená se podle § 223 ZP krátí o prvních 100 zameškaných dnů dobou čerpaného neplaceného pracovního volna o 1/12 a za každých dalších 21 takto zameškaných dní o další 1/12. Ke krácení dovolené může dojít samozřejmě až pro případ, že zaměstnanec splní podmínku odpracování 60 dnů v kalendářním roce.

Daň z příjmu a pojistné na sociální zabezpečení

Za dobu neplaceného volna, protože zaměstnanec neobdrží mzdu, plat ani náhradu mzdy nebo platu, se neodvádí za zaměstnance záloha na daň z příjmu a neodvádí se ani pojistné na sociální zabezpečení, protože pojistné se odvádí výhradně z dosaženého příjmu.

Pozor na zdravotní pojištění

Zaměstnavatelé od 1. 1. 2015 nehradí pojistné z neplaceného volna nebo neomluvené absence, nicméně musejí přihlédnout ke skutečnosti, zda musí být u zaměstnance dodržen v rozhodném období kalendářního měsíce minimální vyměřovací základ či nikoli. Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence,

Příklad 1:

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno. Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 ZPVZP. To znamená, že zaměstnanec částku pojistného zaměstnavateli zaplatí (v hotovosti do pokladny, převodem na účet) a tuto částku pak zaměstnavatel odvede zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc.

Příklad 2:

Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 9 000 Kč, současně měl pět dnů neplaceného volna.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:

  • Ze skutečně dosaženého příjmu 9 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 215 Kč.
  • Jednu třetinu (405 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (810 Kč) zaměstnavatel.
  • Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 4 350 Kč ve výši 588 Kč – uhradí zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 1 803 Kč tak zaplatí zaměstnanec 993 Kč (405 + 588) a zaměstnavatel 810 Kč.

Zaměstnavatel nepřihlíží k počtu dnů poskytnutého neplaceného volna.

 

Vzory k poskytnutí neplaceného volna ke stažení: