Právní úpravu počítání lhůt, promlčení a prekluze nalezneme v § 601 až 654 NOZ. Byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci (soudu), neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se plnění, která dospěla po uznání dluhu nebo po přiznání práva. Promlčení u samotného dluhu nebo práva a odvozených práv se tedy rozděluje a jejich režim není totožný.
Jde-li o právo, které lze uplatnit u soudu či jiného orgánu veřejné moci, běží promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Platí, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (tj. subjektivní lhůta). Znamená to, že námitka promlčení práva dlužníkem bude záviset na vědomosti věřitele o jeho nároku a schopnosti dlužníka tuto skutečnost prokázat. Již nyní se za problematickou považuje případ, kdy právo musí být věřitelem uplatněno nejprve u dlužníka. Promlčecí lhůta počne běžet až od tohoto uplatnění, to ale znamená, že věřitel může výzvu záměrně oddalovat a právo se mu nepromlčí.
