Společné jmění manželů tedy zásadně vzniká vznikem manželství, a to ze zákona, aniž by manželé ke vzniku společného jmění museli cokoliv podniknout. Podle stávající právní úpravy, jak bude uvedeno níže, ale manželé mohou smlouvou (smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny), kterou uzavřou ve formě notářského zápisu, odložit vznik společného jmění až ke dni zániku manželství s jedinou výjimkou – a to pokud jde o věci, které tvoří obvyklé vybavení rodinné domácnosti (ty budou i v tomto případě spadat do společného jmění manželů), ledaže by jeden z manželů opustil trvale domácnost a odmítal se vrátit.
Společné jmění manželů bylo do českého právního řádu zakotveno jako základní institut manželského majetkového práva s účinností od 1. srpna 1998 a nahradilo předchozí právní úpravu bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Společné jmění manželů je v podstatě zvláštním druhem spoluvlastnictví, který se ale liší od podílového spoluvlastnictví jak svými stranami, tak i předmětem, vznikem, úpravou vzájemných vztahů mezi spoluvlastníky, jakož i způsoby zániku a vypořádání. Zásadní rozdíl spočívá i v tom, že společné jmění může vzniknout pouze mezi manžely a zůstává tak jedinou možnou právní formou uspořádání vzájemných majetkových vztahů manželů. S tím počítá i nový občanský zákoník, když pod legislativní zkratkou “společné jmění“ (nikoliv tedy “společné jmění manželů”, což je termín vycházející ze stávající úpravy a judikatury) rozumí vše, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů.
Spolehněte se i na další vzorové smlouvy:
