Předkupní právo jako vedlejší ujednání při kupní smlouvě je upraveno v ust. § 2140 až 2149 NOZ. Smlouvou o předkupním právu se vlastník věci (dlužník) zavazuje předkupníkovi nabídnout věc ke koupi v případě, že by ji sám chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému). Předkupníkovi tedy vzniká právo nabídky koupě ze strany vlastníka věci.
Smlouva o předkupním právu k nemovité věci musí mít písemnou formu v případě, že je nemovitá věc evidována v katastru nemovitostí. Účinnosti pak nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Ve smlouvě lze sjednat i závazek výhrady předkupního práva vůči dědicům věci a rovněž i oprávnění předkupní právo převést na jiného.
Předkupní právo bývá v praxi pravidelně sjednáváno v rámci kupních smluv na nemovité věci, nicméně může být sjednáno i samostatně zvláštní smlouvou, aniž by muselo jít o vztah mezi prodávajícím a kupujícím, případně v rámci jiné smlouvy než smlouvy kupní (typicky si lze představit sjednání předkupního práva v rámci smlouvy o zřízení věcného břemene, nájemní smlouvy, smlouvy o pachtu i smlouvy darovací či směnné). Smlouva může být sjednána jako úplatná či bezúplatná, na dobu určitou či neurčitou, ohledně věci nemovité i movité. Předkupní právo se tak v praxi uplatní všude tam, kde chce mít oprávněný z předkupního práva jistotu, že se věc bez jeho vědomí a možného zásahu nedostane do majetkové sféry třetího.
